Historie a tradice školy

1. Historie a tradice výuky zemědělských

a ekonomických oborů

Střední zemědělská škola Hořovice v roce 1996 oslavila 110. výročí své existence. Školní vyučování bylo zahájeno 16. listopadu 1886 v budově tzv. Hospodářské školy v dnešní Masarykově ulici. č.p. 387. Popud k založení školy vyšel od okresního hospodářského spolku v Hořovicích. Dle usnesení z 6. května 1883 v Terešově byla podána žádost zemědělské radě v Praze o zřízení Zimní hospodářské školy na okrese berounském. 20. ledna 1886 schválil sněm Království českého za souhlasu C.K. ministerstva orby zřízení Zimní hospodářské školy v Hořovicích s roční podporou 1000 zlatých. 16. listopadu 1886 byla otevřena jako první hospodářská škola na celé bývalé západní dráze. Prvním ředitelem školy byl jmenován Antonín Půhoný.
6. 3. 1894 kuratorium zakoupilo od továrníka J.Jindáčka 1000 m 2 pole pro stavbu budovy školy a v roce 1895 nákladem 15000 zlatých bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy školy – budovy, která dnes slouží jako pavilon výuky odborných předmětů a laboratoře. V roce 1892 byla založena v Berouně zimní hospodářská škola, jejímž správcem byl jmenován Vilém Klavík. V roce 1927 pak vznikla v Králově Dvoře Lidová škola hospodářská. V poválečném období bylo vzdělávání hospodářského charakteru soustředěno v Králově Dvoře a v Berouně, kde v roce 1958 zahájila svoji éru SZTŠ. Od roku 1960 probíhala rozsáhlá rekonstrukce budovy bývalého ONV Hořovice, kam byla z Berouna v r. 1961 přemístěna celá SZTŠ.

(Podle D. Majeríka, 1971)



Od roku 1961 je škola umístěna v budově postavené v roce 1933 na Palackého náměstí 640. Tato budova je dnes majetkem obce Hořovice a škola platí za užívání budovy nájemné. Omezené finanční možnosti konce devadesátých let nutí školu k úsporným opatřením a k hledání nových možností, jak realizovat výuku ve vlastních budovách. V Hořovicích si škola vytvořila tradici především ve výchově studentů v zemědělských ekonomických oborech, které jsou dnes představovány oborem 6443M002 Ekonomika zemědělství a výživy. Od roku 1984 škola vyučuje i provozní obory – nejprve chovatelství, později pěstitel-chovatel a od školního roku 1994/95 obor 4141M001 Agropodnikání. Od školního roku 1998/99 má škola povoleno vyučovat nový ekologický obor 1601M001 Ochrana a tvorba životního prostředí. V současnosti se škola snaží reagovat na požadavky trhu práce zavedením technicky zaměřených oborů. Podle údajů Úřadu práce Beroun v roce 1998 studovalo paralelně v rámci okresu 12 tříd, které jsou v různě nazvaných oborech zaměřeny na ekonomiku a management. Je pochopitelné, že takoví absolventi těžko najdou na trhu práce uplatnění ve své profesi. Proto vedení školy dnes vidí jako nutnost transformovat školu směrem k výuce technických oborů (viz text) na úkor oboru 6443M002, přičemž však zeměìdělský obor agropodnikání budeme považovat za jeden z mateřských oborů naší odborné školy. Nově zaváděné obory na škole rozvíjejí tradici technicky aplikovaných přírodních věd, což zapadá do dlouhodobé náplně vzdělávací činnosti školy.
Budova Okresu Hořovice, 1931 znak Hořovic jiny_obr Snímky funkcionalistické budovy budovy z doby jejího dokončení. Budova bývalého Okresního úřadu, dnes vžitá pod názvem “zemědělská škola” postavená v roce 1931. Škola zde sídlila od roku 1961 do roku 2004, takže budova je stále v povědomí občanů symbolem školy. Znak města Hořovice, které je sídlem Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, Hořovice. V Hořovicích dnes sídlí dvě střední školy a tři školy základní.

 

2. Historie a tradice výuky strojírenství

Tradice hořovické strojní průmyslovky, která zde působí od poválečných let dodnes (s přestávkou v letech 1973 až 1992) navazuje na historickou průmyslovou tradici našeho kraje. K nejdůležitějším historickým momentům, souvisejícím s průmyslovou tradicí hořovicka patří bouřlivý rozvoj železářského průmyslu od 17. století. Moderní průmyslovou historii kraje začíná psát Rudolf Grafen von Vrbna , majitel hořovického panství. Zasloužil se o rozvoj vysoké pece v Jincích, založil slévárny a železárny v Komárově. Rozvoj průmyslu v Hořovicích ovlivnila bezesporu stavba železnice z Prahy do Plzně. Dne 14. července 1862 projel hořovickým nádražím slavnostní vlak. Železnice umožnila dovoz potřebovaného materiálu, jako např. radnického kamenného uhlí, železa a dalších surovin. V žádosti o postavení nádraží v Hořovicích uvádí městská rada: závodů více než 2 milióny zlatých ročně. „Čilý železářský průmysl na hořovicku zpracuje ročně na hřebíky a jiné 100 000 centů hořovického, šfáhlavského, křivoklátského a zbirožského železa. Zdejší klempíři na 4000 centů černého a bílého plechu. V Hořovicích se ročně cejchuje 5000 ks rozličných dutých a délkových měr a průměrně 50 000 ks litinových závaží. Na penězích reprezentují výrobky zdejších průmyslových závodů více než 2 milióny zlatých ročně.

Průmyslová škola byla založena v Hořovicích v padesátých letech a působila zde nepřetržitě do roku 1973, kdy byla v době normalizace bez náhrady zrušena a výuka byla převedena do Berouna. Teprve po roce 1989 byla realizována myšlenka obnovy této školy. Proto byla v roce 1992 založena Střední odborná škola, Hořovice s výukou strojního oboru a později obchodní akademie. Škola byla zpočátku umístěna v komplexu budov ve Větrné ulici, v roce 1994 byla škole uvolněna budova na Palackého náměstí 100.

3. Historie středního odborného učiliště

Historie školního vzdělávacího zařízení (odborné učiliště, pracovní zálohy – názvy se čas od času měnily), které se ve své činnosti orientovalo na výchovu mládeže pro dělnická povolání, je datována do počátku padesátých let minulého století. V rámci tehdejšího n.p. Buzuluku Komárov byla zajišťována výuka pro budoucí kvalifikované pracovníky firmy především v oborech soustružník,frézař,zámečník a nástrojař.
Školní zařízení poskytovalo vzdělání i učňům, kteří se učili pro jiné podniky v rámci regionu, popřípadě zajišťovalo výuku pro potřeby trustu podniků CHEPOS, kam tehdejší n.p.Buzuluk příslušel. Pro zajímavost: na konci šedesátých let se dvě desítky učňů vyučili pro závod VIHORLAT Snina.
Prvním ředitelem učiliště byl od jeho založení až do konce šedesátých let p.Karel Skala. Po něm krátkodobě ve funkci působil p.Jindřich Bělohlávek. Historickým mezníkem rozvoje učiliště lze nazvat období po r.1975. V rámci tehdejší „Nové školské soustavy“ bylo učiliště zařazeno do sítě středních škol s možností výuky tříletých i čtyřletých oborů, kdy absolvent obdržel výuční list, popřípadě i maturitní vysvědčení u víceletého studia. S tím souvisí i přejmenování bývalého odborného učiliště /OU/ na SOU (Střední odborné učiliště)
V této době patřilo SOU Buzuluk Komárov kapacitně mezi největší v okrese Beroun (500 učňů) a v učebním oboru obráběč kovů mělo učiliště dominantní postavení v celém Středočeském kraji.

Areál SOU.  Osek - Neptunka 281

Areál SOU. Osek – Neptunka 281 do roku 2012

Mezi žáky učiliště se objevuje i několik desítek učňů vietnamské národnosti, kteří zde získávali odborné dovednosti. Až do r.1990, kdy počet zaměstnanců dosahoval téměř stovky, bylo učiliště úzce vázáno na tehdejšího zřizovatele Buzuluk Komárov. Ředitel, mistři odborného výcviku ,vychovatelé a provozní pracovníci byli zaměstnanci Buzuluku, učitelé pak byli zaměstnanci Středočeského KNV. Během sedmdesátých let došlo ke sloučení bývalého učiliště ČKD Hořovice s nově vzniklým subjektem SOU BUZULUK Komárov. Výuka probíhala i nadále v původních objektech obou učilišť. Vedoucím pracoviště v Hořovicích byl p.Vimer a ředitelem celého SOU byl p.Václav Vodrážka, který tuto funkci vykonával v období 1972-1994.
V porevoluční době učiliště získalo právní subjektivitu, zřizovatelem bylo ministerstvo hospodářství a později ministerstvo školství. Celkově tato doba nepřála podpoře dělnických profesí, což mělo pochopitelný vliv na počet zájemců o vyučení. Početní stavy žáků dramaticky poklesly a v polovině devadesátých let mělo učiliště pouze 70-80 učňů.V odlivu zájemců nepomohlo ani sloučení se Stavebním učilištěm v Hořovicích. V rámci optimalizace sítě středních škol hrozil učilišti zánik. Ředitelem v tehdejší složité době byl p. Ing. František Toman.
Bývalý mateřský podnik BUZULUK Komárov, nástupnická a.s. včele s GŘ p.Františkem Deverou a vedení učiliště našli společnou řeč při záchraně fungování školského zařízení, a od roku 1997 bylo zřízeno soukromé učiliště SOU BUZULUK o.p.s.
Za finanční podpory nového zřizovatele byly učební obory zachovány, samozřejmě s orientací na potřeby pracovních sil v BUZULUKU Komárov a.s. Ředitelem soukromého SOU byl p. Mgr. Josef Zeman
Dočasně tak byla likvidace učiliště zažehnána, ale další problémy se v brzké době objevily. Nevyhovující objekty v kterých výuka probíhala, nedávaly velké perspektivy do budoucna. Hledaly se další možnosti, jak v rámci silnějšího školského subjektu vybudovat nové moderní učiliště. Cestou tak bylo sloučení učiliště se SOŠ Hořovice od školního roku 20003/04 s výhledem vybudování nového učilištního komplexu v areálu bývalého školního statku v Tlustici.

Mgr. Josef Zeman, (c) 2009

Protože po roce 2003, kdy učiliště převzala současná škola již dílny nevyhovovaly, jejich majitel – Úřad pro zastupování státu se o svůj majetek nestaral, byla škola nucena vypracovat projekt financování novostavby dílen z fondů Evropské unie. V roce 2009 byl schválen projekt novostavby dílen v areálu dřívějšího školního statku v Tlustici 28. Po řadě peripetií a překonání mnoha těžkostí bylo otevřeno nové moderní centrum praxe nákladem cca 43 mil Kč, dílem z fondů EU (27,5 mil Kč) a dílem nákladem Středočeského kraje (14,5 mil. Kč)

 



 

Snímek budovy dnešní Střední odborné školy z roku 1971 (publikace “ Hořovice – padesát let středního školství v Hořovicích) a vpravo dnešní stav této budovy, kterou koncem třicátých let hořovický rodák a mecenáš Kašpar, po návratu z Ameriky svým nákladem rozšířil a rekonstruoval. Poslední přestavba budovy byla dokončena (nákladem státu a Středočeského kraje) v roce 2003 kolaudací, aby se do ní mohla plně vejít sloučená škola.
Zakladatel průmyslu našeho regionu – Rudolph Grafen von Vrbna zámek Hořovice Zakladatel moderního průmyslu v našem regionu- Rudolf hrabě z Vrbna. Jeho jméno je spojeno s rozvojem vysoké pece Barbora v Jincích (1805) a s přestavbou Komárovských železáren (Z publikace Berounsko-doteky minulosti, OkÚ Beroun, 1998) Rod pánů z Vrbna rovněž založil nový zámek v Hořovicích. Vrbnům vděčíme za současnou průmyslovou současnost regionu. Dobový snímek hořovického zámku – z doby, kdy se v zámku střídal učitelský ústav se strojní průmyslovou školou
Hořovice – zámek škola na Vísce V novém hořovickém zámku sídlila strojní průmyslovka až do roku 1973, kdy byla činnost školy přerušena. (Snímek z roku 1966). Vpravo budova dnešní II.ZŠ na Vísce, jedna z budov, v níž zpočátku sídlila hořovická SPŠ – strojní průmyslová škola před tím, než se přestěhovala do zámku

Od 1.9.2003 škola pracuje v nové, již konečné podobě.

K tomuto datu bylo k ředitelství školy přidruženo střední odborné učiliště strojírenské v Oseku. Toto učiliště až do doby převzetí zřizovala společnost Buzuluk Komárov, nástupnická a.s. jako SOU Buzuluk, o.p.s. Od tohoto data se škola podruhé přejmenovala na Střední odborná škola a SOU, Hořovice.
SOU_Buzuluk – areálAreál středního odborného učiliště v Oseku – Neptunce, které je od roku 2003 součástí naší střední školy (Snímek z roku 2006).
O pohledu na tradice hořovických škol svědčí i historický text z roku 1971 k 50 letům středního školství v Hořovicích:

“ Dívajíce se z historického aspektu na historii první střední školy, nemůžeme nevidět skutečnost, že v současné době jsou ve městě tři střední školy. Brzy bude slavit dvacetiletí svého trvání průmyslová škola. Jejím hlavním oborem je strojírenství, ale byl na ní vyučován i obor elektrotechnický a hutní. Jak ve čtyřletém normálním studiu, tak ve ve­černích školách pro pracující, umístěných namnoze podle potřeby přímo v závodech (v TOSu, v Buzuíuku, v KDZ) vychovala řadu středně tech­nických kádrů pro závody ČKD, Alba, Harmonika v Hořovicích, Buzu-luk v Komárově, KDŽ a KDC v Králově Dvoře, pro závody v Berouně, gramofonku v Loděnicích, ale i pro Radotín, Zbirovii a holoubkovský TOS na Rokycansku, Čenkovské železárny a pro závody v Příbrami. Z Be­rouna byla přeložena do Hořovic střední zemědělská škola technická se zaměřením ekonomickým. Byl vystavěn nový hotel „Zelený strom“ a nová nemocnice, o jejíž vybudování usilovaly celé generace. Moderní sídliště. Dnes se Hořovicko stalo z bývalého kraje bídy důležitou oblastí průmyslovou i zemědělskou a město Hořovice se stalo z města cvočkařů, lidí znetvořených tvrdou fyzickou prací, městem moderního průmyslu se závody ČKD, Chepos, Harmonika, Obchodní tiskárny. A nejde jen o samotné Hořovice, ale o celou průmyslovou oblast Hořovická, s aglomerací výše uvedených velkých i středních závodů.” Po sloučení obou středních škol od 1. ledna 2002 vznikla v našem městě střední škola, která staví na rozsáhlé tradici zemědělského a průmyslového středního školství a má všechny předpoklady k dalšímu rozvoji odborností své působnosti.
Škola dnes zaměstnává 50 učitelů, kteří vyučují 400 žáků v 17 třídách všech oborů.
Historie vzniku dnešní podoby školy – postup zřizovatele ve věci integrace středních odborných škol v Hořovicích

Již v roce 1997 a 1998 MŠMT ČR Praha vyhlásilo proces optimalizace škol a školských zařízení. Na podzim roku 1997 byl ze strany MŠMT ČR vyzván tehdejší Školský úřad Beroun k vypracování optimalizačního projektu na sloučení hořovických středních škol – Střední zemědělské školy Hořovice a Střední odborné školy Hořovice. V této době však ještě k tomuto kroku nedozrála situace. Školský úřad věc ponechal na dohodě ředitelství obou škol, ke sloučení přirozeně nedošlo. Současně ani město Hořovice tehdy sloučení nepodporovalo. Ředitelství SZeŠ přesto zpracovalo projekt na sloučení škol, který řešil spojení výuky ve státních budovách s principem intenzívního využití majetku obou škol, spojení pedagogických sborů, zlevnění provozu. I přes pozitivní stanoviska dotčených institucí sociálních partnerů nebyl projekt schválen. Proto obě školy dostaly další možnost svébytného rozvoje.

Střední zemědělská škola šla v té době cestou rozšíření nabídky studia v oblasti přírodovědně založených technických oborů – byl zde od 1.9. 1998 zaveden nový přírodovědný obor Ochrana a tvorba životního prostředí, u oboru Ekonomika zemědělství a výživy se na doporučení Úřadu práce Beroun snížil počet otevíraných studijních míst, ve studijní nabídce zůstává technický obor Agropodnikání. Z rozhodnutí MŠMT došlo od 1.8.1998 k transformaci Školního statku na školní hospodářství.

Střední odborná škola se zaměřila na rozvoj studijního oboru Strojírenství, jehož absolventi jsou na trhu práce v našem regionu dobře uplatnitelní, pozvolna utlumovala obor Obchodní akademie, jehož další vedení nedoporučovala (a stále nedoporučuje) rada sociálních partnerů, pracující při hospodářské komoře ani Úřad práce Beroun. K 1. červenci 2001 byly školy delimitovány do zřizovatelské funkce Krajského úřadu Středočeského kraje.
Zřizovatel se rozhodl  sloučit Střední odbornou školu Hořovice se Střední zemědělskou školu, Hořovice. Po provedených jednáních s představiteli obou škol, s představiteli města Hořovice a po projednání ve Výboru pro školství, vzdělávání a zaměstnanost byl návrh Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu předložen ke schválení Radě Středočeského kraje.Rada Středočeského kraje na svém jednání dne 7. listopadu 2001 navrhla rozhodnutí, které bylo přijato 6. prosince 2001 na zasedání Zastupitelstva Středočeského kraje.
Ke dni 1.ledna 2002 došlo ke sloučení obou jmenovaných škol následovně:

Zaniká právní subjekt dosavadní Střední odborné školy Hořovice, Palackého náměstí č.100, IČ 47558491, IZO ředitelství 600006824, IZO školy 047558491
Na Střední zemědělskou školu, Hořovice, IČ 47558504, IZO 600 006 841, IZO součásti 047558504, která se stává následnickou organizací, přecházejí všechna práva, povinnosti a závazky organizace slučované, tedy Střední odborné školy Hořovice. Střední zemědělská škola, Hořovice změnila název a sídlo organizace na: Střední odborná škola, Hořovice, Palackého náměstí 100, IČ 47558504, IZO ředitelství 600 006 841, IZO školy 047558504.
Výsledná kapacita školy činí součet kapacit dílčích škol, tedy 330SZeŠ + 240 SOŠ=570 žáků
Škola ke své činnosti využívá především vlastní budovy (myšleno budovy v majetku Středočeského kraje), částečně i budovu v majetku města Hořovice.
Škola zachovala výuku všech vyučovaných studijních oborů s výjimkou oboru Obchodní akademie.

Studijní nabídka zůstala v roce 2002 zachována následovně:

  • 16-01-M/001 Ochrana a tvorba životního prostředí.
  • 64-43-M/002 Ekonomika zemědělství a výživy
  • 41-41-M/001 Agropodnikání
  • 23-41-M/001 Strojírenství

Od tohoto kroku dochází k postupnému zkvalitňování výuky, postupnému vybavování odborných pracovišť školy, finanční úspory provozních prostředků, které a zlepšovánístudijního prostředí. Sloučení již pomohlo pro studenty vybudovat novou školní jídelnu, opravit budovy školy laboratoře, odborné učebny techniky administrativy, zmodernizovat dílny a pořídit základní vybavení technického provozu.

Máme zájem o úzkou spolupráci s podniky obou rezortů a jejich profesními komorami – hospodářskou, průmyslovou a agrární komorou a brát na zřetel jejich připomínky ke koncepci a podobě odborného vzdělávání. V oblasti spolupráce s praxí se již podařilo pořídit mnoho učebních pomůcek a technických zařízení. Vzhledem k náročnosti studia technických oborů (zemědělských i průmyslových) klademe vyšší nároky na kvalitu přijímaných studentů při přijímacím řízení i během studia. K tomu nás vede zejména plánovaná reforma maturitních zkoušek a snaha o kvalitu absolventa a jeho uplatnění v dalším životě.

Naši školu navštěvují studenti z regionů Hořovic a Berouna a současně i studenti ze vzdálenějších regionů Prahy, Plzně, Příbrami i odjinud, kterým škola může poskytnout kompletní servis v podobě ubytování, stravování sportovního i jiného zájmového vyžití.

Od roku 2002 do dnešního data (2013) škola otevřela další dva nové studijní obory, rozšířila své vybavení, postavila nové dílny, široce se otevřela spolupráci s řadou podniků a institucí.